LOH Atény 2004 – Byli jsme tam … (3. díl)

... jak jsem v minulém dílu slíbil, vyrážíme hned druhý den ráno do centra, směr Helliniko komplex. V našem sportovním hledáčku jsme měli připravený zejména basketbal, zakoupili jsme vstupenky na pondělní dvojzápas žen ČR-USA a Španělsko-Čína. Zápasy se hrály až od 14.30, proto jsme šli od 11.30 na další sport – baseball.

Shodou okolní jsme na baseballovém hřišti viděli tým Itálie, která náš národní tým připravila o účast na olympiádě trochu un-fair způsobem. Itálie hrála proti červeným kanaďanům, kteří ji smetly 9:3. Z tohoto zápasu přinášíme fotografii přímo z hlediště. Zajímavostí může být, kolik baseballových míčků dokázali hráči odpálit mimo a tím darovat divákům zajímavý suvenýr. Můj střídmý odhad je asi 50 míčků pro diváky za zápas. My jsme měli smůlu, neboť jsme seděli v levé části tribuny a žádný basebollák jsme nechytili, naopak kdo seděl přímo proti nadhazovači, jen sbíral. Z obrázku je vidět návštěvnost základních kol baseballu a věřte, že podobná návštěvnost byla i na ostatních sportovištích.

Po baseballu jsme se vypravili na již zmiňované zápasy basketbalu. V Helliniko Indoor Areně jsme v dalších dnech byli jako doma, za dobu pobytu jsme navštívili cca 16 zápasů basketbalu. Pro nás hráče basketbalu, i když hrajeme jen „okresní“ přebor, to byla skutečná podívaná, zejména zápasy mužů. Druhý obrázek je focen z horních sedaček v hale, z této výšky byl sice krásný rozhled po celé hale, ale hráči nám připadali jako mravenci.

Pozn. – hned první den jsme pochopili princip prodeje a umístění vstupenek na sportovišti. Většina návštěvníků si zakoupila levné vstupenky na horší místa nahoře, vzadu, apod., ale šla si (někdy se muselo i vběhnout) automaticky sednout na co nejlepší místa, která byla nejblíže hrací ploše. Pokud byla návštěvnost zápasu malá, pořadatelé toto běžně tolerovali, když bylo plno, tak bylo obtížnější si sednout na lepší místo, ale nám se to podařilo skoro vždy. Na obrázku z basketbalu můžete vidět, na jaká místa se prodávaly vstupenky, konkrétně v tomto zápasu jsme zde seděli první čtvrtinu zápasu, pak jsme si přesedli přímo za koš dolů.

To jsem odbočil ... zápasy basketbalu byly opravdu zajímavé. Již jen prostředí nové haly, krásná palubovka, koše a celé zázemí. Na tu krásnou palubovku se vyřítí nejlepší hráči a hráčky světa a předvádějí špičkový basketbal, zejména nás uchvátila hra Nového Zélandu (trojkové hody hráče Camerona), Angoly (12 stejně vypadajících hubených černochů, kteří sice hráli podprůměrně, ale stále běhali, stříleli, doskakovali, snažili se), Číny (Yao Ming a jeho výška 2,29 metru) a z ženských týmů Austrálie (nejlepší hráčka WNBA Jacksonová). Trochu za očekáváním zaostali hráči USA, stručně řečeno byla to banda namyšlených primadonek, které přehrála kolektivnost a bojovnost, naše hráčky také zůstali trochu za očekáváním, nevím jestli to „bobr“ (trenér Bobrovský) nepřepálil v herní přípravě, neboť holky působily unaveně, basketbal je nebavil a vše se snažily překonávat křečovitou a nepřesnou hrou. Některé hráčky našeho týmu by si s prominutím zasloužily nafackovat, zejména z výkonu Ivany Večeřové a Hany Machové se z „bobra“ stával rozzuřený tygr.

Po našem příletu vrcholila soutěž kajakářů a kanoistů. Chtěli jsme se podívat na výkony našich borců a povzbudit hlavně Štěpánku Hilgertovou. Dorazili jsme před bránu Olympic Canoe Kayak Slalom Centre, kde jsme se dozvěděli, že vstupenky jsou beznadějně vyprodané a na černém trhu se cena pohybovala okolo 50 éček (EURo) a víc, což se nám zdálo příliš mnoho. Byli jsme trochu zklamáni, protože to byl jeden z důležitých bodů programu, už kvůli nádhernému vodnímu areálu. Z dalších sportů v Helliniko komplexu jsme mohli dále vybírat mezi softballem, šermem a pozemním hokejem. Zpětně nás mrzí, že jsme nenavštívili pozemní hokej, rozmýšleli jsme, zda jít na basketbal nebo atraktivní zápas „pozemáku“ Indie-Pákistán, vybrali jsme špatně.

Pro tento díl to zatím stačí, příště se pokusím popsat pocity z volejbalu, atletiky, cyklistiky, triatlonu a boxu.